O kávě

O kávě již bylo mnoho řečeno i napsáno, přesto nepřestává fascinovat svou rozmanitostí, účinky, chutí, svým aroma.

  • Historie

Kolébkou kávy je východní Afrika, respektive Etiopie a její provincie Kaffa. Je prokázáno, že již   v dávných dobách domorodí obyvatelé z této oblasti znali výjimečné účinky kávových zrn a žvýkali je pro povzbuzení těla a duše.

První historické prameny, které se zmiňují o kávě jako nápoji s výjimečnými účinky, jsou však datovány přibližně do roku 900 před Kristem a jsou spojeny s celou řadou mýtů a legend.

 Ta nejznámější a nejrozšířenější hovoří o habešském pastevci koz, který si povšiml, když požila plody z neznámého zeleného keře se zajímavě červenými plody. Jeho zvědavost ho poté přiměla k tomu, že i on sám tyto kávové bobule ochutnal a překvapivě na sobě začal rovněž pozorovat podobné povzbuzující účinky. Se svými zkušenostmi se svěřil opatovi z nedalekého kláštera, který však údajně únavu zahánějící účinky rostliny považoval za ďáblovo dílo a zrna vhodil do ohně. Neobyčejné aroma ho však přimělo přece jen z bobulí uvařit odvar. Ten pak mniši konzumovali jako speciální nápoj, který jim pomáhal překonávat únavu při dlouhých nočních meditacích. že se jeho zvířata stala čipernějšími,

Jiná, rovněž velmi rozšířená legenda ze 13. století vypráví o knězi a lékaři z Jemenu, který byl vyhnán z Mekky. Na své pouti Arabským poloostrovem si uvařil odvar z kávy a byl překvapen jeho účinkem. Jako lékař využil stimulujících vlastností kávy a nápoj pak podával i nemocným.

Káva se začala hojněji pěstovat a šířit po světě až na přelomu 15. a 16. století z dnešního Jemenu, tehdejší Arábie. Do té doby tajemství kávy Arabové úspěšně tajili, a to až do počátku 16. století, kdy vojenská výprava přivezla tureckou kávu z Egypta do Cařihradu (v roce 1517). Odtud se zvyk pití kávy postupně rozšířil i do ostatních evropských zemí. Zřejmě nejúspěšnějšími šiřiteli byli Holanďané, kteří zakládali kávové plantáže v Asii – na ostrově Cejlon, v Indii a na Jávě. Naopak Francouzi přivezli kávu přes Antlantik do Mexika, Brazílie a dále i do Austrálie. V oblastech Jižní Ameriky se pěstování kávy natolik ujalo a rozšířilo, že se tyto země staly světovými kávovými velmocemi.


  • Pěstování kávovníku

Káva roste na stále zelených stromech nebo keřích na plantážích v Jižní a Střední Americe, Africe a Asii, přičemž na světě existuje několik desítek druhů kávovníků, které patří do rodu Coffea – čeledi mořenovitých rostlin.

Kávovníky se pěstují v různých nadmořských výškách, neboť každému druhu vyhovují poněkud odlišné klimatické podmínky. Pro všechny kávovníky je však typické, že nesnášejí teploty pod bodem mrazu, které způsobují jejich uhynutí.

Kávovník dává své první plody po dvou až čtyřech letech a rodí pak až do svých zhruba třiceti let. Barva kávovníkových plodů se v průběhu zrání mění, od původní zelené přes žlutou, na tmavočervenou, až fialovou – což je optimální barva zralosti. Než plody dozrají na červené, tzv. „kávové třešně“, trvá to celých devět měsíců. Semena kávovníkových stromů či keřů se nacházejí v plodech kávovníku, což jsou peckovice s kožovitou slupkou a šťavnatou nasládlou dužinou. Ta v sobě obsahuje dvě chrupavčité pecky – každá má tvrdé semeno. Doba sklizně je závislá na zeměpisných podmínkách, například kolem rovníku se káva sklízí celý rok (Kolumbie, Uganda). 


  • Sklizeň

Po dozrání plodů přichází na řadu jejich sběr, kdy máme tři typy sběru – ruční sběr, česání, strojový sběr.

  • Ruční sběr

Tímto způsobem se sbírá výběrová káva. Tato metoda je časově náročnější než zbylé dvě metody. Proto káva, která je sklizena tímto způsobem, má vyšší cenu.

  • Česání

Česání je další způsob jak sklízet kávu. Sběrač vezme do ruky celou větev a od kmenu keře až po okraj větve strhne všechny plody. Tato metoda je o poznání rychlejší, avšak méně šetrná, protože strhnou i ty plody, které ještě nedozrály.

  • Strojový sběr

Tato metoda se využívá v nižších nadmořských výškách, kde je rovná půda. Speciální stroj, určený pro sběr kávových plodů je podobný kombajnu. Tento stroj jezdí mezi kávovníky a strhává všechny plody i s lístky.


  • Zpracování

    Při následném zpracování zrn máme tři typy – suché zpracování, mokré zpracování, polopromyté zpracování.

  • Suché zpracování

Při suchém postupu zpracování se sklizené plody zbavují ve vodě nečistot a následně se rozprostírají na betonových nebo kamenných podlahách nebo na rohožích, tak aby došlo k jejich vysušení. Pro důkladné prosušení se v pravidelných intervalech přehazují tak, aby se zabránilo kvašení a fermentaci. Usušené peckovice se pak ještě nějaký čas skladují v silech, aby čistá zelená kávová zrna ztratila ještě více vlhkosti. Suché zpracování používá především pro zrna nižší jakosti.

  • Mokré zpracování

Dochází zde k dokonalému oddělení nezralých a lehkých plodů od bobulí plně vyzrálých, což má velký vliv na konečnou jakost zelené kávy nazývané jako „praná káva“. Kávové bobule se vsypou do kontejneru s vodou, kde se zbaví nečistot a po jejich uležení jsou prohnána mačkadlem, jež vnější obal s dužninou oddělí od semena s pergamenovou slupkou. Dalším stupněm mokrého zpracování je fermentace, tedy kvašení, při němž enzymy uvolňují zbývající lepkavou vrstvu, která pokrývá pergamenovou slupku semen. Následně se zrna umyjí v pračce a usuší.

  • Polopromyté zpracování

Zde putují kávové plody do vodních nádrží, kde jsou selektovány zralé plody od těch nezralých. Následuje loupání, poté se nechají zrna schnout v pergamenu na slunci jako u suchého způsobu. Když se zrna usuší, mají na sobě pergamen a dužinu (v nich je největší obsah cukru) a právě tyto cukry na slunci fermentují. To je důvod, proč je káva nasládlá a má medové tóny chuti.


  • Druhy

  • Arabika

Tento druh kávy řadíme mezi ty kvalitnější a tvoří 75 % světové produkce. Roste většinou ve vyšších nadmořských výškách. Říká se, že čím výše káva roste, tím je kvalitnější. Má totiž delší dobu na uzrání. Arabika je více náročná na pěstování a je více náchylná na různé choroby.

Arabiky jsou zdravější, protože obsahují malé procento kofeinu. Každá její odrůda má svou specifickou a odlišnou chuť. V její chuti často najdete kyselejší a ovocné tóny. Arabika se pěstuje ve Střední a Jižní Americe, dále také v Africe a severní Austrálii.

  • Robusta

Pokud nakupujete kávu v běžných obchodech, kupujete levnější a méně kvalitní Robustu. Robusta roste v nižších nadmořských výškách a je mnohem méně náročná na pěstování. Nevyžaduje tolik péče jako Arabika.

  • Proč se říká, že je Robusta méně kvalitní než Arabika?

Z několika důvodů. Obsahuje až dvakrát více kofeinu. Právě kvůli kofeinu kávu pijeme, aby nás povzbudila, ale pokud naše tělo dostává kofeinu přespříliš, může mu škodit. Chuťově má každá Robusta velmi podobnou hořkou až zemitou chuť, která v ústech zůstává velmi dlouho. Někteří lidé mají tuto chuť rádi, jiní dávají přednost rozmanitým a příjemným chutím Arabiky.

 

Záznamy nebyly nalezeny...

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.